Přidat odpověď

zerat,
tak já nevím, jestli bych to s odstupem času označila za vyloženě smutný. Bylo to samozřejmě nefér, ale život holt fér není a nikdo nám nesliboval, že bude. Ale pravdou je, že mi ty zkušenosti z dětství celkem dost utvářely hodnotový žebříček a v dospělosti jsem velmi, velmi citlivá na známky rodičovského chování, který ve finále podělaly život mé sestře. On ten znevýhodněný má obvykle na výběr, ale ten rozmazlovaný a preferovaný ne. Ten je tlačený ke zdi. Když není úplně bezcitný, tak ten morální závazek vnímá, a může mu fakt hodně znepříjemnit existenci, protože tou výchovou na to vlastně není vůbec připravenej. Je lepší být ten, od kterýho se nečeká níc, než ten, od kterýho se čeká hodně.