Přidat odpověď

Tak Vaiteo, zaprvé - já jsem se neobracela na dotyčného s psychickými problémy (ty naštěstí nemám a neměla jsem, i když ,,,možná jo...určitou úzkostnou poruchou jsem zřejmě trpívala léta...nikdo je nediagnostikoval), ale problémy hormonálními, ten dopis byl pro mne .

A za druhé, co je tedy podle tebe mozek?
A kdo ho ovládá a "programuje"?
Tak na tohle by se mohly vést dlouhá povídání...je to celý soubor.
A ano, pokud člověk ví, jak na to, může hodně sám...do určité míry možnosti, která už není na něm.
Píšu sám, jako že ne zvenčí...nějaká "odblokování" či co zvnějšku jsou nanic a mohou i uškodit...i když lidi za ně jsou schopni zaplatit majlant.
Jenže to zase dávají tu zodpovědnost za sebe druhému člověku..., který třeba na rozdíl od lékaře ani to potřebné vzdělání a nějaké schopnosti nemá.

A psychiku nepovažuju za ducha...já rozlišuji ducha - duši - mysl...takže spíš za projev duše a mysli...duch žádnou psychiatrickou poruchu totiž mít nemůže, nemá totiž ani osobnost , duch je vždy v pořádku .

Prostě ber to tak, píšu tu pouze svoje zkušenosti, nikomu neradím, nikoho od léčby klasickou medicínou neodrazuju, protože to ani sama u sebe nedělám...rozhodně nehodlám brát zodpovědnost za druhé do svých rukou. Mám dost svojí sama za sebe.

Rozepsala jsem se dost už předtím, jestli chceš pochopit, o čem píšu a jak to vnímám, můžeš, pokud ne, nevadí.
V osobním setkání lidi nepoškozuji, nezasahuji do jejich klasické léčby, nevyjadřuji se ke způsobu léčby, a to ani ve vlastní rodině a mezi kamarády a známými.

Je to dostačující?

Jestli ti evokuji někoho, s kým se setkávají tví pacienti, které někdo odrazuje od standardní léčby, pak jsi na špatné adrese se svým rozčilením...já to opravdu nejsem a nikdy jsem nebyla.

A ještě bych si dovolila - nech svéprávným lidem, a´t se sami rozhodnou, i kdyby se rozhodli, že jakoukoliv léčbu nechtějí, mají na to právo...
Nikdo nemůže žít za druhého a rozhodovat za druhého a lidi mohou mít spoustu důvodů k tomu, jak se v životě rozhodují...
Člověk (odborník) jim může vyjevit různé alternativy léčby...myslím alternativy v pravém slova smyslu, ale je jen na nich, kudy půjdou...
Takže pokud ses setkala s člověkem, který třeba odmítl tvou léčbu a dal se jinudy a zemřel (třebas podle tebe zbytečně, ale to nikdo vědět nemůže), je to jeho svaté právo....a je dobré ho akceptovat.
Protože nikdo nechodíme v botách toho druhého člověka.