Přidat odpověď

Já mám v různém věku různé prblémy. Nejstarší syn byl ve 12 letech strašný, ADHD,záchvaty vzteku, nespal, výbuchy..děsný...teď je mu 16 a je milionovej, skvělej a milej. Já jsem jen dělala to, aby cítil, že ať je vše jak chce, tak ho miluju..když nměl svůj výbuch, v klidu jsem se oblékla a odešla prostě ven nebo poslala ven jeho-ostrá procházka emoce zklidní než se stane něco horšího.

teď je 12 ti letá dcera tak hustá, že mám problémy to ustát-holky to mají jiný. Opakuji si donekonečnma větu-"děti se nejvíce vymezují největší autoritě a tomu, koho mají nejradši"-chová se ke mně podobně jak píše tazatelka, někdy děs a hrůza, bouchnou saze..ale pak zas máme chvilku, kldy se přijde ještě přitulit a i v tu chvíli si vzpomenu na slova nevímjaké herečky-"v pubertě byly holky strašný, ale v osmnácti se z nich najednou vylouply nejlepší kamarádky".

Děti si musí v adekvátním věku období vzdoru a vyhranění prožít, je to důležité pro identitu...myslím, že jsme byly stejné, jen si to nepamatujeme a idealizujeme si to.