Přidat odpověď

Monty, já jsem dceři hodně podobná- tedy ona mně)) ( myslím si, že všechno vím nejlíp, jsem prakticky nejchytřejší, nemá mi co kdo do čehokoliv mluvit, já si udělám věci tehdy, když já chci, nejlépe by je za mě mohl udělat někdo jiný )
Ona tedy moje povahové vlastnosti dovádí k dokonalosti, protože ji nebaví ani respektovat třeba recept na vaření
Já ji nechci ovládat, já z ní chci nezešílet, nechci propadnout drogám, depresím, alkoholu, či smutku.
Žít s ní musím. Ona se mnou taky. Bezproblémové soužití nelze očekávat, protože ona opravdu bude debatovat o každé koupeli, čištění zubů, čokoládě o půlnoci, odchodu na vlak...cokoliv tě napadne.
Naše střety začínaly u obědů a oblečků už v batolecím věku, kdy ona třeba chtěla jít v únoru v lehkých šatech. Už tehdy jsem musela přehodnotit názor, že o něčem se nedebatuje. Holt nosila větší šaty na zimní bundě.
Odmítala nosit i plenu, ale zároveň toho nebyla ještě schopna.
To se těžko vysvětluje. Já nad ní nepotřebuji mít navrch, ale nerada bych jí byla úplně převalcovaná.
Pogratuluj si, že nemáš dítě, které neustále překračuje hranice, i když jsi je nastavila milionkrát, to je tak všechno, co k tomu můžu říct.
Jestli se něco osvědčilo, tak dát jí tolik svobody, kolik jen lze dát, aby to ještě byl vztah rodič dítě a ne- dítě vychovává rodiče.