Přidat odpověď

Monty těžkovyjádřit - jak píšu, třeba jsi v místnosti, už druhou hodinu, knížky máš přečtené, hračky ti přijdou ohrané, sourozenec tě přestane bavit, nic nového tam není. Já se taky zabavím, ale ten přechod tam zaznamenám, kdy si uvědomuju, že to, co se teď děje, mě už moc nebaví, přichází pocit, že to chci změnit, ještě nevím, jak, na co mám chuť, chce se mi ven, jde to?, chci dělat něco konkrétního?,hrát hru?, bude sourozenec souhlasit?, jéžiš to je nuda,...... hmm,a co tohle! Nevěřím ti, žes to tak neměla jako dítě, jen to podle mě zapomnělas, kdy člověk někde je nebo někudy jde a čeká, co bude, co přijde, co ho napadne, prostě hledá inspiraci k něčemu dál. Zvažuje, co už dělal a co by mohl jiného. to není hrát po tisící na vraha, a pak přejít ke schovce, ale zkusit třeba přidat nějaké pravidlo, vymyslet jinou hru,...Podle mě je tam ten proces lehké nudy docela důležitý, protože tě vede k tomu něco vymyslet. Nikdo nebude vymýšlet nic nového, když ho baví hrát na vraha pořád dokola a dokola, to tě musí začít nudit, abys něco vymyslela.