fed, to tak mají asi všichni - dětství na vesnici je značka ideál téměř pro každého. Ale pak se to láme, protože zábavy tam moc není. Ambicióznější a extrovertnější typy tím dost trpí. Já jsem zas trpěla s mými rodiči, měla jsem dojem, že mi brání v rozletu a omezují mě. Myslím, že už tak ve 12 letech jsem si začala tak trochu dělat, co jsem chtěla. Jsou děti, které jsou "do světa" a musí si to zkusit. Kdyby se to týkalo jen cizích dětí, tak bych řekla, že mi to je velmi sympatické. Ale pokud se s tím budu potýkat jako matka nějakých dětí, asi mi to moc sympatické nebude