Přidat odpověď

Zdravim... jsme s manželem 11 let, máme dva klulky 8 a 5 let. Byla jsem s ním vždy šťastná a pohodová manželka. Manžel byl vždy časově vytížený - koničky - o víkendech a pak i v týdnu a náročná práce. Narodili se nám kluci a já byla vždy v pohodě,nežárlila jsem, věřila jsem mu, respektovala ho a vzhlížela k němu.Až do listopadu, než praskla jeho nevěra. V práci úspěch, nové mladá kolegyně a on více pryč. A já se ho ještě zastávala, že má moc práce a říkala si, že ženská v tom určitě není. Až jednou - nedalo mi to a koukla jsem do jeho mobilu a zjistila, že si píše sprosté zprávy s novou kolegyní a domlouvají si rande atd atd. Jeho reakce byla, že byl naštvaný, že jsem mu to "zkazila", pak se měl ptal, jestli by nemohl mít rád nás obě.Rekla jsem, že samozřejmě ne, byla odejita z práce.A já hlupka ho nechtěla ztratit, tak jsem byla hodná a bojovala o něj. Spali jsme spolu každý den.Ale tušila jsem, že k ní stále chodí. Po měsíci ho viděla kamarádka, jak jde od ni. Začalo vše nanovo :-( Potom se tedy snažil a vypadal, že už k ní opravdu nechodí. A teď v pátek po dalším měsíci jsme ji potkali v jednom diskovém klubu. Chtěla jsem tancovat a on mi hned sundával ruce z ramen, abych se ho nedotýkala a odůvodňoval to tím, že chce jít domů. Pak šel na bar a tvářil se tak, že jsem poznala, že z toho venku není. Jeli jsme domu a mě strašně zranilo, jak se mnou jedná. Prý mě miluje A já říkám, co je to za lásku, když se mě v pohodě dotýká a jen zjistí, že je tam ona, nesmím se ho dotýkat a
prchá domů.... Už nemůžu, jsem strašně nešťastná a nenávidím ho. Píše mi dopisy, jak moc mě má rád a i děti (to vím, otec je dobrý). Mám rozsekaná srdce na cucky a nenávidím ho. A od pátku nesnáším jeho doteky, spím u dětí a jak jsem s ním tak mě rozčiluje. Vytáčí mě tím, jak mi říká, že mě má rád, jsem na to alergická. Kdyby mě měl rád, tak mě před ní naopak obejme. Myslíte, že se v tom dá žít? Jsem na dně.
Děkuji....