Přidat odpověď

Zjistila jsem, že je strašně důležitý čas, kdy člověk fakt nic nedělá, jen si tak nějak tříbí myšlenky. Jednu dobu, ještě na VŠ, jsem hodně studovala, hodně pracovala (a prd vydělala), pořád někde lítala. Taky jsem málo spala, to mi taky chybělo, usínala jsem při každé vhodné i nevhodné příležitosti. Ale hlavně mi chyběl ten čas, kdy si člověk aspoň jednou denně tak nějak utříbí myšlenky a uklidí v hlavě. A to lidi můžou provozovat různě, třeba běhání je na to super. Ale jde to různými způsoby, hlavně na to mít čas.
A to, co popisuje Anni, to je čas věnovaný dítěti. A to není žádné nicnedělání a flákání se. Moje máma to nikdy nedělala. Ale třeba zrovna to pozorování mraků jsem dělala s pratetou, sestrou mé babičky. A dodnes si na to pamatuju. Tohle je opravdové věnování se dětem.