Přidat odpověď

Mám doma to samé, ale jsme o 10 let dál.

Na sobě pozoruji, jak mi ubývá energie postupně, ale manžel už je bohužel dědek.

Dřív, když jsem dorazila z práce, kmitala jsem kolem dítěte, domácnosti.Teď na víc věcí peču, ale taky už není tolik práce kolem dítěte. Takže si ráda doma počtu, posedím u tv nebo pc. Ale zase na druhou stranu mě naplňuje moje práce a občas si ráda někam vyrazím - jak sama, tak s dítětem.

Manžel, ten už nechce nic. Práce ho otravuje, chodí tam jen proto, že musí. Pak si doma sedne s pivem k tv a usne. Nebavím ho já, nebaví ho dítě, nebaví ho ani nic jiného.

Několik let jsem se tomu snažila zabránila. Nechtěla jsem, aby byl aktivní jako když nám bylo 30, ale chtěla jsem, aby aspoň občas něco udělal, něčeho se zúčastnil. nebo něco vymyslel. Zcela zbytečně. Za celé (letní, tj. dvouměsíční) prázdniny s námi nebyl nikde. Já vymyslela několik výletů, s různou náročností a náplní, on s námi nejel ani na jeden. Navrhla jsem, jestli nechce sám něco vymyslet - nechtěl.

A nejhorší je, že už s ním není ani řeč. Dřív jsme si dost povídali, měli jsme na spoustu věcí stejné názory a tam, kde jsme se lišili, jsme se "hádali" a vždy jsme to skončili nějakou legráckou. Teď, když navodím nějaké téma, tak řekne, že ho to nezajímá a proč se o to starám já, jestli nemám dost věcí k řešení v práci.

Takže už ho mám jen na to, že občas něco zařídí, ale to mu to musím říct hodně dopředu a několikrát připomenout, a že udržuje technické věci kolem baráku a auta (žádná velká fyzická ani častá námaha). Už to není životní partner, ale jen spolubydlící údržbář.