Přidat odpověď

Beny,

je to těžké. Zakladatelka špatně/málo spí, nejspíš v noci vstává/převaluje se a dává přednost chladné místnosti, zatímco chlap, který pracuje na směny, potřebuje spát a asi sám nemá úplně snadný spánkový režim a navíc unavený člověk bývá zimomřivější, tak docela chápu, že je dlouhodobě jednodušší spát odděleně, aby se podle svých možností vyspali oba.

Problém u zakladatelky vidím v tom, že partnerovu únavu není schopná v klidu respektovat. A dále v tom, že mu neřekne přímo, jakou pomoc od něho čeká. Přitom, pokud jsem pochopila, ten muž by "na požádání" zřejmě celkem jako pomocník fungoval. Pak je možné se dohodnout buď na části povinností, které by muž přebral automaticky, nebo na tom, že ho bude úkolovat podle potřeby a za podmínky, že třeba měl možnost se po práci vzpamatovat; a on s tím úkolováním bude srozuměn a ona to nebude chápat jako "on na to nemyslí" ale jako "mým úkolem je zajistit aktuální dělení prací a dnes po něm potřebuji to a to" - navíc by si to imho časem vyvinulo nějaký režim ve stylu "cestou z ranní nakupuje, před noční venčí psy".

Já chápu, že ženské nejde z huby "chtěla bych od tebe dostat kytku", ale útlocitnost na "chtěla bych, abys umyl nádobí" už je trochu moc.

A i to společné trávení času je věcí domluvy a je dobré domluvit se předem, třeba ve čtvrtek na sobotu, protože hodně lidí se s plánovanou akcí vyrovná snadněji a snadněji se přemůže, když už je něco dohodnuto, než když doufají v půlden na gauči a zkoušejí manévrovat, aby se aktivitě mohli vyhnout... (Sama to znám, když řeknu, že někam půjdu, dokopu se celkem snadno, když už jsem to slíbila, a užiju si, když řeknu "uvidíme", tak pak se mi často prostě nechce se vykopávat ven do nečasu, např.)