Přidat odpověď

No však uvidíš. Ono to je nepřenosná zkušenost a je to určitě individuální.

Ale třeba mně se ty priority dost překopaly. Já prostě jsem nechtěla jet bez nich, prostě se to cestování změnilo a přizpůsobilo. Ne že to nešlo vůbec, ale tak nějak dělám teď mnohem raději co baví děti a jsem šťastná že jsou ony šťastný.
A pak stojím týden v pitomé Hurghadě pod skluzavkou do vody a dokola chytám a chytám a chytám ...

Ono to totiž nebude až tak dlouho trvat toto období, tak si to užívám, stačí když vidím jak mi ten starší už pomalu leze do nějaké předpuberty. Ještě pár let a nějaká dovolená s maminkou už je třeba nebude zajímat. A pak přijde moje chvíle zas vyrazit někam na druhý konec světa.

No a navíc musím přiznat jednu věc, víc se teď bojím. Já se dřív nebála jet skoro nikam, snad jen fakt válečný zóny jsem vylučovala. Ale teď je to už takový jiný, víc to zvažuju. Jednak samozřejmě kam vezmu děti, to je jasný. Ale i ohledně sebe už to víc rozmýšlím, ne kvůli sobě, ale kvůli nim. Snad je to srozumitelný.