Přidat odpověď

Tchán byl taky takový, on si třeba vyžádal návštěvu, přijel za malou, pobyl tady ( nikdo mu účtenky nepředkládal ) a při odchodu smutně pravil, že příště bude chtít na vlak, protože je už v důchodu. Když si dceru někam bral, tak jsem jí dávala vlastní peníze.
Moc jsem to nechápala, ještě míň jsem to pak chápala, když zemřel a jeho účet přetékal penězi, jakože fakt mocinky
Ale možná halíře dělají ty talíře

Jinak já půjčuju celkem bez obtíží Cizí děti bereme taky, protože naše dcera to má ráda, vlastně si zaplatíme klídek
Za všechno se snažím revanšovat, většina lidí mě ovšem pošle někam, ale dám ji tu možnost si za půjčení něco vzít.
Často se mi věci nevrátí, nebo poškozené. Nejsem za to ráda, ale pořád na postoji moc neměním, stane se. Na druhou stranu mi zas přistávají jiné věci.

Měli jsme jednou půjčené auto na dovolenou a to jsme pojistili, já bych si věc bez toho, abych počítala s jejím nahrazením, nepůjčila. Tenkrát to byla nouzovka, kleklo nám vozidlo těsně před odjezdem a tak jsme vzali to od nevlastního otce a na čtvrt roku u něj zplatili havarijní pojištění.