Přidat odpověď

Fren, moc dobře vzpomínám na dobu, kdy jsem musela u babičky sedět od 8-16-17hodin. Nikdo tam nebyl. Teta tam bratrance nebrala, občas nás odvedla k nim,aby jsme si mohli pohrát- děda vždy nadával, že snad vydržíme chvíli sedět....

Jo a mohli jsme jen sedět a mlčet. Nikdo se nás na nic neptal, očekávalo se, že si nebudeme ani číst ani hrát karty ani hru. Moc dobře si vzpomínám jak jsem si tam jednou dovezla hru 25.12. co jsme dostali 24.12. a nestihli si pohrát, strašná scéna......, že si snad chvíli vydržíme nehrát. mamka nám jednou vymohla pohádku, že jsme se šli koukat do ložnice kde byla TV, to bylo keců, další rok už to neudělala.

To se od nás vyžadovalo od vždycky co si pamatuju. A pak na tu strašnou nudu, kdy jsme akorát tak mohli pozdravit....při příchodu a při rozloučení.

A když mi bylo asi 13-14, narodili se sestřenice, jak vítaná změna když přijeli vzít kočár a jet s miminem jezdit....po okolí. To zase pro změnu uvnitř vítané nebylo, co kdyby brečelo.

Takže pokud oslavy u zakladatelky probíhají v tomto duchu, vůbec se ji nedivím, že tam nechce......ty kluky brát.

U nás toto probíhalo narozeniny , poutě, posvícení, vánoce.....rok co rok. BRRRR i po letech je mi z toho zle....jak jsme byli všem jedno.....,ale potichu 8h sedět jsme museli.