Přidat odpověď

Veverko, ony jsou ty děti schopnější, než si myslíme.
Už jsem sem kdysi v jiné souvislosti psala, jak jsem od dětí chytila virózu. Klasika - obě děti už byly celkem OK, starší - šestiletá, byla ještě doma ze školy, aby se doléčila. Já jsem se ráno probudila a necítila se, dala dětem snídani, pustila pohádku, že si ještě zdřímnu. Dma byla šestileťačka a 2,5 synek.
Probudila, nebo spíš probrala, jsem se v deset večer s obklady na kotnících a zápěstí.

Pak jsem se dozvídala, že mě šla dcerka říct, že pohádka skončila, zjistila, že mě nemůže probudit a že "hořím". Zavolala tátovi (byl tehdy někde u Hamburku), ten jí řekl ať mi dává pít a obklady a kdyby cokoliv potřebovala, ať zazvoní u sousedů, že už jede domů.
Z jejího hlediska žádné "cokoliv" nenastalo - nosila mi vodu, vyměňovala obklady, prý jsem na ni šeptala, že chci pít, nebo že je hodná, takže problém neviděla.
Bráchovi a sobě ohřála v mikrovlnce polívku z lednice, jedli rohlíky a piškoty a ovoce. Bráchu dala na noční, když potřeboval, dala ho po obědě spát...
Manžel prý byl na mrtvici, když to viděl, předpokládal, že se za hodinku, dvě probudím.

Závěr - děti jsou šikovnější, než si myslíme.