Přidat odpověď

Člověku se kterým nemám špatnou zkušenost půjčím poměrně snadno. S letitým kamarádem, který ale měl finanční problémy, tak s tím jsem měl aspoň papírovou smlouvu (na deset tisíc?), pes mu skočil z okna, potřeboval na operaci. Ne kvůli soudům, ale pro pořádek a pro to, abych mu to mohl občas připomenut...

Přemýšlím, co bych půjčoval obtížně. Unikátní věci, které mají důležité místo v mém životě a jsou těžko nahraditelné. Ale většinou to jde. A nebo něco, za co ručím, ale není to moje (a často ani půjčit nesmím): mobil, počítač, auto. Štve mně, když mi třeba děcka věci nevrací, vrací jinam...

U těch dražších věcí přitom trochu trnu, zda mi je někdo nerozbije, nepoškodí. Protože pak řadě lidí není jasné, že by měli udělat co mohou pro nahrazení škody (primárně obnovením do původního stavu, relutární restituce je až druhotná, to jako peníze...). Knihy půjčuju nerad, protože je neuhlídám.

Ale on si ode mne málokdo půjčuje, spíš chce službu. (Jsem ITík a tohle neumím moc odmítat...)