Přidat odpověď

Mj. jste se dotkli tématu, o kterém psala mj. nyní milá manželka absolventskou práci: Byla tam část i o sdílení majetku v prvotní církvi.

Tam je v Bibli zachyceno, že když byl Ježíš ukřižován, pohřben a třetí ten vstal z hrobu, tak učedníci byli nějaký čas v Jeruzalémě a tam čekali na seslání Ducha svatého, síly a nového učitele od Boha a Ježíše. No a když se to stalo, tak začali v Jeruzalémě velmi rozhodně kázat a obrátilo se postupně 3000 a 5000 lidí.

Jenže s tím začal problém: Kdo se obrátil, ten byl zřejmě v brzku vykázán ze synagogy, byť se první křesťané cítili jako "správní" židé. A synagoga bylo i sociální zařízení (ze Zákona prakticky povinné almužny vdovám a sirotkům a tak...). A najednou bylo v církvi spoustu hladových krků... Tak bohatší začali dávat nejen z výnosů, ale zřejmě i mnohde z podstaty. A tak je zapsáno, "že nikdo o ničem neříkal, že je jeho vlastní". Čili takový spotřební komunismus ala náš Tábor. I tak to mělo různé zákruty a konflikty, kdy někteří to dělali jen naoko a dopadli značně neslavně, jiní se o to hádali a tak vlastně vznikla služba charity/diákonie, na spravedlivé rozdělování jídla vdovám a sirotkům.

Výsledkem bylo, že pak na ně řada jiných církevních obcí dělala sbírky, aby v časech hladu přežili.

Jinde už to takové výrazné majetkové sdílení nebylo, je zachyceno, že třeba měli vlastní domy a bohatí by se měli nadlábnout doma a nevyjídat "hody lásky", což byla taková rozšířená verze Večeře Páně (eucharistie)... VP s reálnou večeří...

Takže ani v církvi intenzivní společenství majetku nemělo velké trvání a později se provozovalo a provozuje už jen v komunitách, řádech, kongregacích apod. Ale ty jsou v naprosté převaze celibátní, takže tam je to jednodušší.