Přidat odpověď

Alraune - nenáviděla jsem školku, chodila jsem tam naštěstí jen chvilku. Příšerný - vstávat za tmy, venku zima, ve školce jsem byla jediná za města, ostatní byly místní a znaly se a učky byly kravky. Později, mnohem později jsem se dozvěděla, že máma pracovala v místní fabrice a ony dostaly příkazem mě vzít. Podle toho se taky chovaly.
První třída žádný šok nebyl - učka byla v důchodu a dozorkyně ve vězení by se za její práci nemusela stydět. Celý vyučovací den se sedělo s rukama za zády. A tak se i četlo - doteď nepochopím, že jsem takhle to čtení zvládla. Ruce na lavici se směly dát v případě, že se psalo. Neustále bylo 10-15 dětí za trest někde v rohu, takže roh byl prakticky celá zeď. Za čas jsme zjistily, že je lepší být za trest u zdi než ve stresu v lavici. Stálý řev, nadávky, buzerace. Tam si zvykneš rychle. Další dozorkyně byla v družině - tam to celý pokračovalo.
Díky - kdybych tohle viděla u svých dětí, tak zůstanu doma a budu je doma sama vzdělávat než tohle. Ale doufám, že se to už neděje.
A my byli tzv. moderní megaškola, ale když narazíš na idiota, obrana je těžká.