Přidat odpověď

Já jsem v jednom okamžiku zjistila, že jak jde dceři většina věcí splavně, tak to vlastně považuju za normu.
Chodí do angličtiny, ta ji jde výborně, učitelka z ní byla vždycky nadšená ( při úvodní schůzce, kdy se ladily termíny ) A dcera si jednou povzdychla, že jsem jediná maminka, která nikdy ani nezavolá jak jí to jde.
Mě to ani nenapadlo, protože jsem věděla, že jí to jde výborně
Tak si na to dávám pozor a snažím se oceňovat průběžně. Nechválím za každý prd, ale pronáším nárazově něco jako slovní hodnocení

Pokud jde o manžela, tak ten si vysloveně o pochvalu říká, normálně pronese větu- hele, víš že jsem rád chválen. Zy vyznání lásky považuje větu- já jsem tak ráda, že tě mám, ne miluju tě