Já mám hyperkritickou tchýni, ta pochválí jednou za rok stylem- výborně, angličtina ti jde, ale jeden jazyk nestačí, beruško, kdy začneš chodit do francouzštiny?
Sama neumí ani slovo v nějakém jiném jazyce.
Jinak jsem zjistila, že jak nemám tu mamku, která mi vždycky řekla- hele, dobrý jsi všechno měla, hezky ses o nás postarala a mám jen tu tchýni, která mi všechno sepsuje, tak nesu tu kritku rok od roku hůř. Letos jsem dceři dokonce i navrhla, že nebudeme pořádat oslavu pro rodinu, když bude mít narozeniny a ty peníze za pohoštění jí dám do kapsy, tak bídně na tom už jsem. A to se u nás vždycky slavilo ve velkém stylu. Jenže k tomu mám urýpaného švagra se kterým si notuje ségra a tchyně a prostě to u mě už nezachraňuje ani ten zbytek, který má soudnost.
tchyni vadí všechno, všechno. Přijede, otevře pusu a letí první kritika a po odjezdu nás ještě pomluví, že já nevím- jsem jí pomalu doplnila vodu do sklenice