Přidat odpověď

Sama si uvědomuju jednu pasivně agresivní věc: nepozvala jsem rodiče na jedno své veřejné vystoupení, v pubertě. Pak když říkali, jak je mrzí, že jsem je nepozvala, měla jsem z toho škodolibou radost a ještě jsem jim vmetla do tváře, že jsem myslela, že je mé záliby nezajímají. Měla jsem pocit, že mě furt kritizují, srážejí mi sebevědomí, zesměšňují mé zájmy a mimoškolní pedagogy...
Dneska samozřejmě vím, že jsem je pozvat měla a jejich hemzy pustit druhým uchem ven, ale jako nezletilá puberťačka jsem některé domácí situace špatně snášela a neměla moc možností je kloudně řešit. myslím, že u těch puberťáků k různé pasivní agresi dochází často,
ale do dospělého chování to samozřejmě nepatří.