Přidat odpověď

"Většina ženských si alespoň u nás dělá již skoro sto let, co chce. Když chce studovat, tak studuje, když chce stát u plotny, tak stojí."
Dano, tohle tvoje tvrzení je naprosto nepravdivé a ukazuje, jak málo je bohužel ve výuce dějepisu věnováno dvacátému století. A jaké nic je věnováno vývoji ženských práv.
Teprve v roce 1918 získaly u nás ženy volební právo. Pozor, v mnoha jiných zemích ho získaly mnohem později, třeba ve Švýcarsku až v sedmdesátých letech.
Pro ukázku počty vysokoškolsky vzdělaných žen v roce 1930, protože v té době stále ještě byly ženy na univerzitách výjimkou:
Lékařky 645

Středoškolské profesorky 535

Farmaceutky 210

Inženýrky, absolventky VŠ technických 162

Advokátky 92

Inženýrky ekonomie 61

Není to hodně nízké číslo na desetimilionový národ? Opravdu si myslíš, že ženy měly už tak dlouhou dobu možnost volby? Zcela jasně ti řeknu, že moje babičky ji neměly. Ani moje matka ji neměla, ani její sestra, která chtěla studovat vysokou. Nemohla. Ani moje tchyně, která by taky ráda studovala. Nebylo jí umožněno.
Ba ani moje spolužačky ze základky, premiantky, byly vedeny k tomu, aby se rychle vdaly po ukončení střední školy. Nikdo jim vysokou školu neplánoval. Takhle se na venkově rozhodně neuvažovalo. My gymplačky jsme mohly být šťastné, protože jsme byly evidentně dcerami rodičů, kteří uvažovali už jinak, moderněji...