Přidat odpověď
Ještě bych dodala, že můj táta zažil v padesátých letech jako dítě opravdovej hlad. Ano, ještě v padesátých letech rodiny zemědělců kvůli kolektivizaci doslova hladověly. Od té doby nesnáší vařenej květák, protože vařenej květák a brambory bylo to jediný, co měli. Nebyl to asi hladomor v té podobě, jaké ho lidi poznali ještě po první světové. Cosi do huby bylo. Ale jenom brambory. A květák. Vařenej, protože nic k tomu nebylo. Všecko se muselo odevzdat, bylo odebráno, zabaveno.
Klidňoučkej život na zaprděným moravským venkově. Mám pocit, že začínám nesnášet Pražáky. Některý. Ty, co si nevidí na špičku nosu.
Předchozí