Přidat odpověď

...žárlivá nebo nemocná ...takže chyba nebude na jeho přijímači, protože on je úplně normální, má na leccos právo a hlavně se mu to tak i líbí...no...píšu, že to znám.
Ale co s tím, že?
Podle mne spousta těchhle mužů je strašně nezralých a potřebují jakoby svoje "maminky" (manželky), kam se po těch radostech kolem vracejí domů.

Já bych to řekla asi tak - je možnost s ním zůstat a brát ho takového, jaký je. Důkazy bych ani nehledala, vždyť se vynořily samy a i "psychická" nevěra je nevěrou, nemusí dojít k tělesné akci. Jenže to není pro každého, mě (by) to ničilo...pro takový vztah nejsem dělaná. A bralo (by) mi to jistotu, sebevědomí, ženskost, nakonec jsem byla přístupná i ke hře "za všechno můžu já, protože jsem fakt strašná". Br.

Anebo dát jasné hranice...s tím, že prostě je přestoupit může kdykoliv a jistotu člověku nikdo nedá.

Rozhodně bych se zaměřila nejvíc sama na sebe, na budování vlastního Já, vlastní spokojenosti sama se sebou - možná to píšu blbě nebo nesrozumitelně...ale co - než se trápit někým, koho nezměním, je lepší tu energii dát sobě....a ono se to pak kupodivu nějak samo začne "řešit" i okolo nás.

Držím moc palce...já už bych do takového vztahu zpátky tak, jak byl, nešla, protože mě by to prostě ničilo....ten náš se postupně měnil. Měnili jsme se oba dva...ale začala jsem fakt já u sebe.