Přidat odpověď

Jo, svým způsobem sentimentálně vzpomínám, ta doba, ve které jsem vyrůstala jako dítě, byla celkově klidnější, jakoby pomalejší, i ten čas jakoby utíkal mnohem pomaleji a líněji.
dětem a myslím, že i dospělým, aspoň to ti dnešní sedmdesátníci tvrdí.

Život byl v mnohém o mnoho jednodušší, předvídatelný. Tyhle bývalé jistoty mnohým lidem, co je prožily, chybí.
Někdo tu říká, že se z toho chaosu a koloběhu dá vyvázat...dá, do určité míry. Ale lidstvo a společnost je jedním velkým organismem, takže ta jedna malá "buňka", jeden člověk, se sice může jakoby držet stranou a snažit se si udržet vnitřní klid, ale stejně se ho to kolem prostě dotýká, pokud se pohybuje mezi lidmi.

Jo, taky je mi malinko smutno, když třeba vidím, že sedí mladí lidi někde pospolu a místo toho, aby se bavili SPOLU, čučí do mobilu , jsou spolu, a nejsou...jsou tady a taky někde jinde.
A lidi zhusta vlastně běhají mezi nutnými povinnostmi a nutnou "zábavou"...protože je tolik lákadel kolem, takže si na ně musí vydělat a taky si je dostatečně "užít".

Ale každá doba má svoje.
Taky vzpomínám na Krvavé koleno, skákání gumy, radost z "ulovených" nedostatkových věcí - na jednu stranu i to bylo jednodušší, a třeba i z poloprázdných silnic.
Na jednu stranu to bylo svobodnější...ale všechno má svoje klady a zápory.
Nevím, zda bych se chtěla do té doby vrátit, leda kvůli tomu většímu klidu...a možná falešnému, ale spíš dočasnému pocitu určitých jistot.