Já si pamatuju, jak jsem chodila 3km k telefonní budce. Taky jsem dětství strávila běháním venku. Bydleli jsme na vesnici a naším hřištěm byl potok a les. Bylo to až magické.
Nerada vzpomínám na to, jak se všude kouřilo a rodiče si na nás nikdy neudělali čas, ikdyž ho měli.
Ten mobil mi taky leze na nervy...což mi připomíná, že mám asi milion povinností při sobotě a odpo jdu s dětmi do dětského centra. Takže se loučím