Přidat odpověď

Mám - dalo by se říct - pracovní kontakt s osobou, která sedí už 7 let. Nejprve na Déčku /nejpřísnější/, teď už polepšila na Céčko.

Teď už mě pobaví, když slyším o tom jak se mají vězni dobře, všechno včetně lékařské péče zadarmo :-D . Lékařská péče opravdu není samozřejmost, obyčejné nemoci typu chřipka nikoho nezajímají, návštěva lékaře je složitá věc, musí se sepsat žádost, tu musí někdo odsouhlasit, trvá to, léky taky dostává velmi sporadicky, spíš žádné. Když dostane povolenku, můžu jí poslat lepidlo na protézu.

Do práce chodí, ale práce je málo, dlouho na ni čekala. Výdělek za práci v prádelně je 30,- Kč za směnu. Práce si moc považuje, hlavně proto, že čas rychleji utíká a nemusí být na cele s ostatníma.
"Bydlí" na cele kde je 8-12 ženských a jeden záchod oddělený závěsem hned u postelí. Spát nebo ležet přes den se nesmí, za to jsou kázeňské tresty.

Nejvíc ji drtí nemožnost cokoliv dělat, ovlivnit, málo informací z venku. Má "venku" tři děti, všechno se k ní dostane s velkým zpožděním pokud vůbec. Například jedno z dětí se stalo obětí kyberšikany. Jí jen přišlo do vězení úřední lejstro, že dítě je řešeno jako oběť nějakého trestného činu (nevím přesně formulaci), víc z toho nezjistila. Než se dozvěděla zbytek, málem zešílela.

Těch věcí je moc, teď si všechno nevybavím ... Tohle není nějaká stížnost, ona sama říká, že není na pionýrském táboře a trest si zaslouží. Já jen, že ta realita je trochu (hodně) jiná, než si my "z venku" můžeme myslet.

Hlavně se tam nikdy nedostat .