Přidat názor k článku Tři roky ve školství a snaha neztratit iluze a ideály

Lízo, já myslim, že to nemá smysl
1) Jaga popsala věci, které provázejí většinu profesí, i takový, kde by to člověk možná ani nečekal - např. můj otec pracoval vždycky rukama a nebyl studijní typ přesto se musel celej život dál vzdělávat - jako svářeč dělal pořád zkoušky na svařování nových materiálů, které se začínaly používat, značkou u každýho sváru ručil za kvalitu plynovýho potrubí - když přišel o práci, dodělal si řidičák a coby řidič MHD dělal taky pořád nový zkoušky + co půl roku psychotesty, který kdyby neudělal, přišel by o práci, totéž v případě zhoršení zraku apod., jezdit musel podle časovýho rozpisu tam a zpátky třeba 40x denně, což je taky na bednu a když bylo náledí, celej den se bál, aby nikoho nezabil - k tomu směny každej den jinak - jednou vstávat o půl třetí v noci, podruhý do práce v deset večer, pocit realizace nazval stylem: ráno vezu hádavý báby na hřbitov a po pár hodinách už se mi do toho autobusu zase vracej :-)
2) Dnešní rodiče se narozdíl od dob, kdy dávali dítě do nejblišší školy a neodvážili se učitelům něco vytknout, aby mu ještě nepřihoršili, zajímají o vzdělávání mnohem víc. Možná i to některým učitelům vadí.