První, dceru, jsem porodila ve 27, syna na sklonku 38 let.
Oba jako mimina spali, syn navíc i hezky přes den. Se synem máme všichni tak nějak volné ruce, vůbec ta péče není jen na mně. Má 9 měsíců a tak možná jednou bych mohla říct, že jsem se probudila nevyspalá, protože neusnul hned jako já nebo dřív. A zatím mi na něm přijde vše roztomilé, nenáročné a v pohodě. Takové mimino pro začátečníky.
Dcera má 12 a dosud je to prakticky bezproblémové dítě, jehož náplní je dělat rodičům radost.
Jak na tom bude syn se uvidí, ale prakticky jsme na něj tři
Takže takové děcka může mít člověk klidně i v padesáti, jen jim nesmí brzy umřít. Já bych si rovnou nemyslela, že mít dítě ke čtyřicítce je katastrofa, ale zeptejte se mě, až bude chodit do školy nebo vleze do puberty a já budu v přechodu