Přidat odpověď

Liško, kdyby to bylo tak jednoduchý, tak bychom tady o tom vůbec nedebatovaly.

Tvoje řešení by mi připadalo naprosto v pohodě, ale evidentně jsou lidi, co maj zábrany udělat jedno i druhý, a mají pro to více nebo méně relevantní a pochopitelný důvody. (já bych asi byla hodně naštvaná a vadilo by mi neudělat nic, ale pokud bych věděla, že moje ozvání se bude mít za následek jeho vyhazov, tak bych přece jen trochu zaváhala).

Mně z toho zatím vychází jako nejpřijatelnější právě to, co říkáš - poprvé upozornit jeho (a dát mu šanci tím, že budu jako předpokládat, že to bylo omylem) podruhé už se obrátit na jeho šéfa.