Přidat odpověď

K té dohodě mě ještě napadá třeba to, že se domluví poměrně snadno dosažitelné cíle.

Třeba že z vlastivědy bude na vysvědčení nejhůř trojka. A vysvětlit, že na to stačí z testů mít ty trojky. A to už je něco, co při troše snahy evidentně zvládnout jde.

Podobně postupovat i s matematikou. Třeba se i domluvit s učitelkou, co musí umět, aby měl trojku. Vypadá to totiž, že na tu trojku to víceméně umí. No a pak trvat na plnění těch požadavků na trojku. Měla by to být zvládnutelná dřina s dosažitelným výsledkem....a mělo by následovat uspokojení, že se to dá zvládnout.

A třeba jedno z mých dětí mělo v páté třídě trojku z vlastivědy, což tedy sebralo potřebné body u přijímaček na gympl, ale je na soukromém, a tam se najednou ukazuje, že dějepis a zeměpis (ta nezvládaná vlastivěda) jsou zvládnutelné, a dokonale se našlo v cizích jazycích, kdy třeba z angličtiny to bylo na základce na horší dvojku a po dvou letech gymnázia má najednou zkoušku pro úroveň A2 a po třech letech (tedy jako v osmé třídě ZŠ) mohla mít i B1, tedy vlastně maturitu...

Ale všechno záleží na tom uvolnění napětí.

A ještě mi to připomnělo sestru té výše popisované....ta vlastně také v páté třídě hodně somatizovala, poslední tři měsíce skoro nechodila do školy, ale tam jsme to už nechali být, protože odcházela na gymnázium. Tam to vůbec nesouviselo se známkami, neměla problém ani v kolektivu, ale hodně špatně snášela celkovou atmosféru té třídy, kde se rozjely dost velké kázeňské problémy, byla tam nulová motivace k práci, většina děcek se dostala do stavu apatie....takže i když holka sama vlastně neměla problém, tak to všechno hrozně těžce nesla. A opět šlo o páťačku...