Takhle podivně se cítím normálně
. Nesla jsem přihlášku pro mladšího syna na gymnázium, sebou jsem měla za ruku tříleťáka, který vypadá velikostně na 5 let, ale chová se tak na 2 a mluví taky tak blbě. A k tomu jsem přihlašovala dítě vedené v domškole - jsem si připadala DOST zvláštně.
Na tu školu už chodí náš nejstarší. Muž na schůzkách už si zvykl, že ostatní bývají málem v dress code a on jak přiběhne na otočku z práce... (on fungující IT fakt není práce, co se dá dělat v kvádru).