já to chápu...
Často jsou to docela fajn lidi, někdy jen slabí, nešťastní, někdy si nevědí rady, a člověk vlastně musí přihlížet, jak se (i úplně zbytečně) ničí.
Ale je možné, že je to jen fáze propadu a že najde v sobě sílu, aby začala sama pomalinku jednat, aby se rozhodla, že to chce jinak, pak už se jí dá povzbudit a pomoct...bez útěku do nějakých náhradních stavů "štěstí".
Vždycky existuje naděje...