Přidat odpověď

Raduno, zila jsem dost dlouho v zahranici, abych pochopila, ze nekteri lide se nenauci jazyk ani kdyby se na hlavu staveli.
Znam cloveka, utekl v 68., zil sam a musel si sam vsechno zarizovat a vyrizovat, v ceske komunite se pohyboval minimalne a presto anglicky mluvi na urovni maleho zacka. On je ale jinak velice inteligentni, dokazal se vypracovat (umi slovicka z oboru a lidi se snazi mu rozumet, protoze jsou za a)zvykli na pristehovalce a za b)vedi, ze odvede vybornou praci. Casto ho proste capnou za ruku a ukazou mu co chteji).
Jina znama se nebyla schopna za nekolik let naucit jazyk, i kdyz ma za manzela Americana! On se naucil cesky, do te doby se dorozumivali posunky.
Znam holku, ktera anglicky umi vyborne pokud ji slysi nebo vidi - sleduje aj televizi bez titulku, cte aj knihy bez problemu, rozumi prakticky vsemu. Presto neni schopna mluvit. Nestydi se, jen ji to proste nenaskakuje. Rikali ji, ze se to spravi, kdyz aj umi, je to 15 let a prd. Domluvi se co potrebuje, ale stejne porad na urovni massa Bob.
Znam hodne takovych. Rikaji, ze tu rec proste "neslysi". Vetsinou nemaji ani hudebni sluch a smysl pro rytmus.

Ale zase na druhou stranu znam chlapa, tezkeho alkoholika s totalne vypitym mozkem, co obcas neudrzi myslenku, ktery se anglicky naucil za pul roku, aniz by otevrel ucebnici - proste jen poslouchal, natolik, ze umel lip nez lide, co v te zemi zili pres 40 let. A do tri let se naucil tak, ze ho sami rodili mluvci povazuji za domorodce.
A taky jsem poznala zenskou, cesku, od malicka hluchou, ktera se naucila spanelsky a anglicky, umela v tech recech odezirat i mluvit tak, ze ji lide rozumeli.