Přidat odpověď

Imho je to složité. Svědomí nám bylo dáno, abychom rozlišovali správné od špatného. Ale člověk dle křesťanství hřeší sám i jako rod. A díky tomu v kř. platí, že "svět leží ve zlu". Což deformuje i nás.

Čili od pádu (hříchu) člověka již nic není stoprocentní a dokonalé. Závisí na osobnosti člověka, ale především na míře jeho návratu zpět k Bohu. Protože to dobré v nás není nevyčerpatelné a musí být zpět doplňováno. I svědomí.

V osobní rovině, když jsem se stal křesťanem, tak jsem některé věci nově zahlédl špatné, třeba švindlování ve škole. A trvalo mi to mnoho let, než jsem se s tím nějak popral.