Přidat odpověď

Myslím, že je dobré se na tom nějak domluvit.
Třeba naše dcera dojíždí sama do asi 9 km vzdálené ( pro ni neznámé, na druhou stranu než bydlíme) obce na nauku. Dcera je šikovná, bylo jí 8 a třičtvrtě, když s tím začala. Doposud měla na nauku individuál, učila jsem ji doma a jednou za čas hodina s učitelkou a přezkoušení.
Tak jsem to doma oznámila, že jsme se tak domluvily s učitelkou v ZUŠ. Autobus zajíždí k družině, čas hlídá družinářka, holka jede cca 15 minut, vystoupí, přejde 1 přechod a pak cca 400 m do ZŠ v té obci. Minule jela už i bez mobilu, zvládla to, našly jsme se ( já ji pak vyzvedávám). Muž nebyl proti, věděl, že s ní před první hodinou zajedu autobusem,ukážu, kde má vystoupit, přejít silnici a natrénovat trasu.
Shodli jsme se na tom, můj muž netrpí ( stejně jako já) zbytečnou a neopodstatněnou obavou o dítě.
Pokud je to rozdílné, může být problém.
Soucítím, poradit neumím, snad jen mužovi říct, že když to klučina zvládal doteď, tak už to snad bude dobré