Přidat odpověď

No vidíš, Kudlo a já si zas pro sebe myslím, že to takhle funguje...

A ublížení - už se to psalo v minulé diskuzi, podle mne je důležitý záměr a vyvinutost "duše" - tedy vnitřní vyvinutost člověka...co projde "batoleti", to neprojde "dospělému"...a právě proto není na člověku, aby druhé soudil nebo se nad někoho vyvyšoval, nebo někým pohrdal...tedy krom pozemského soudce, když se člověk proviní podle lidských zákonů.
Ale to opravdové, to je lidskému oku skryté...to lze snad jen vnímat "vnitřkem".

Prostě jako se batole učí akcí a reakcí, stejně tak se ve vývoji a kontinuitě učí člověk jako takový. A učí se, co dělat, aby...a co nedělat, aby...naprosto přirozeně, prostě životem a vlastní zkušeností, která povětšinou je, jak víme, nepřenosná.

Tedy člověk opravdu do určité chvíle neví, že dělá něco, co "bolí". Jako třeba to batole, co pořád dokola sahá na rozpálená kamna...a jednou pochopí...souvislost.