Valkýro, my máme snad stejnou tchýni. Já se taky občas stala nedobrovolným oponentem, když v kauze "špenát" následovala po nenávistné řeči ke "špenátu" otázka, zda mi chutná "špenát"
. Neumím lhát, tak přiznám, že "špenát" ráda. Bez té otázky jsem schopna se k otázce "špenátu" vůbec nevyjadřovat a tvářit se jako jeho zarytý odpůrce. Jejím cílem není mě přesvědčit, co je hnusné a dobré, ale vnitřní puzení ventilovat bezbřehý údiv nad tím, že takoví podivíni jedící "špenát" existují.