Přidat odpověď

Já osobně si nemyslím, že by každý měl nějaká podobná sdělení rozklíčovávat. Když se něco chce, má se to říct rovnou. Pak se nemůže divit, že se tomu nerozumí.
I když je pravda, že doma, když jsem unavená, tak si to neuvědomím a taky nemluvím přímo, ale oklikou - jenže oni ve mně umějí číst.
Takže - jsem unavená, nechce se mi nic - znamená, že si lehnu a nebudu vařit.
Oblíbené na kole - hele, hezká hospůdka - a už stojím, neboť tam chci jít.
Jsme někde a řeknu - je mi nějak zle - a už se hledá, kde se najíme.
S naprosto cizími se takhle nebavím, nemuseli by to pochopit.