Přidat odpověď

a přesně jak říkáš, po porodu jsem nedokázala dojít k inkubátorům, rodina daleko...
Dodnes si vzpomínám jak se se plížila podél zdi, no, skácela jsem se na jipce že personál napadlo dát mi křeslo. Ani nemusím říkat, že když jsem šla k dětem, vždy mi odnesli jídlo z oddělení, takže jsem byla hlady. Podpora kojení a laktace nulová..
V Jihlavě mě povzbuzovali, požádala jsem slušně sestru až bude mít čas aby mě doprovodila k dětem, tak až měla chvíli se mnou ochotně šla (kvůli svým zdravotním problémům po porodu jsem ležela první týden na gynekologii a dvojčata v přízemí na jipce)...Zůstala jsem v úžasu, když poté co jsem přišla od dětí mi nabídli ohřátí jídla, sestřička se mě sama zeptala jestli chci uvařit čaj nebo jinak pomoc když viděla jak bojuju s odsáváním, kvůli odsávání mě sami od sebe nabídli samostatný pokoj..
Jsem si zavzpomínala, na Jihlavu vzpomínám fakt ráda.. Nechápala jsem co se u Apolináře děje a chovají se k pacientkám tak strašně