Přidat odpověď

Pracuju taky jen na kratší úvazek, bez fyzické zátěže (když nepočítám celodenní polohu při práci na PC) a cítím se z práce unavená, asi tak stejně jako před dětmi z práce na celý. Ta únava ale nepochází jen z práce, ale z celého toho kolotoče práce-domácnost-děti (resp. rodina) s nedostatkem fyzického odreagování. Až mě nebudou tolik potřebovat děti (plus jak doufám se mi je podaří více zapojit do práce v domácnosti než ji tedy úplně opustí), počítám, že celý úvazek mně nebude zatěžovat víc než částečný. Problém to možná bude spíš pro zaměstnavatele, až zjistí, že ve větším časovém úvazku nestihnu úměrně o tolik práce víc. Ta moje únava totiž do velké míry souvisí s tím, že v rámci kratšího úvazku pracuju hodně intenzivně, což myslím na celý nevydržím (rozhodně jsem tak intenzivně dosud nikdy nepracovala).
Já si ale třeba spíš nedovedu úplně představit, že bych až třeba do 65 dělala to samé co teď, doufám ve změnu (nebo i víc změn), protože spíš než únavy jako takové se bojím vyhoření.
Osoby, co od čtyřiceti skuhrají, jak by pomalu už potřebovaly důchod se obvykle do svých pocitů únavy a zničenosti natolik vžijí, až je to realita. O tom svědčí to "ožití" po odchodu do (předčasného) důchodu, o kterém tady tolik lidí psalo, které znamená, že nešlo o nějakou absolutní opotřebovanost prací a věkem, ale prostě jen nechuť tu práci dělat.