Přidat odpověď

Byla jsem pomerne dlouho zena v domacnosti, ale delala jsem k tomu dost nevydelecne - predsedala jsem skolnimu spolku a zarizovala pro skolu iks veci, trenovala jsem maly fotbalisty, studovala.

Bylo to fajn, doma jsme meli uklizeno, manzel mel co se domacnosti tyce pohodu a deti mely ve skole pekny znamky a spoustu toho vedely pac jsem na ne mela cas. Nikdy nam nedoslo cisty pradlo. Ja jsem byla mila a vyrovnana a usmevava a vypadala jsem o deset let mladsi nez moje kamaradky.

Ale manzel s tim mel psychicky problem, vadilo mu byt jedinej vydelavajici clen rodiny (ac jsme nouzi netrpeli) . Tak jsem sla do prace a mame sice dva platy ale deti a dum straslive pustnou, nikdo nema na nic cas a silu, manzel orvanej jak boruvka pac musi pomahat, ja uhonena a orvana jak boruvka a vzhledove jsem za ty dva roky zestarla o deset let a z frustrace a unavy pribrala patnact kilo. Nase manzelstvi slo do kytek.

Manzel uz opatrne navrhnul jestli se nechci vratit do domacnosti ale vzhledem k tomu kolik casu a sil jsem pred trema rokama obetovala preskoleni se na nemecky pomery moji profese (dane) tak se mi moc uz nechce.

Ale za me: nase rodina a manzelstvi fungovalo mnohem lip kdyz jsem delala sefovou domacnosti na plnej uvazek a vsichni jsme byli spokojenejsi.