Přidat odpověď

Gertrudo, ono fakt záleží na nastavení osobnosti. Mé děti hodně rychle pochopily, že je lepší nechat tatínka víkendu vyspat a pak si ho užít, než ho vzbudit a vytáhnout z postele a pak celé dopoledne snášet jeho bručení. Celý týden vstává do práce ve čtyři hodiny a víkendový spánek je pro něj nutnost.
Já jsem děti naučila kolem cca tří let, jak na hodinách poznají, že je sedm ráno. Pak mě směly přijít vzbudit. Předtím jenom když byl průšivh. Směly přijít, šupnout pod peřinu, tulit se, ale věděly a CHÁPALY, že potřebuji spát déle, abych nebyla unavená. Tulení jim naprosto vyhovovalo, na hraní bylo spousta času později. V týdnu jsem s nimi vstávala v půl šesté. O víkendu v sedm.
V šesti - sedmi letech mi mockrát jen tak, sami do sebe, přinesly snídani do postele a měly radost, že mi ulehčily ráno.