Přidat odpověď

Kluci, (nyní skoro 10 let), byli fakt vymodlení. Po porodu jsme byla jak zfetovaná štěstím, všechno mi přišlo v pohodě. Kluci navíc měli a mají velmi veselou a pozitivní povahu, takže pohoda. Teď nechápu, jak jsem to přežila. Babičky nemohly fungovat, manžel do večera v práci. S každým klukem 3x denně Vojtovka. Venku jsem se kolikrát za kočárem přistihla, že spím za pochodu
Těžké období bylo mezi 1,5 a 3 roky. To bylo náročné je uhlídat, každý běžel jinam atd. Pak učení na nočník, na to nerada vzpomínám... Ale potom se to zase zlepšovalo, školka a já mohla konečně do práce, spousta akcí, výletů atd. Máme štěstí, že kluci nadšeně sdílejí naše koníčky a styl života. Už teď nám fyzicky stačí ve všech sportech, které provozujeme, a to nejsme zádný béčka
A jejich vzájemný vztah, to je něco neuvěřitelného. Mají se strašně rádi a z jejich propojení občas mrazí... Pro nás jako rodiče obrovské zážitky.