Přidat odpověď
Ale jo, já to nijak nekritizuju, že si někdo vyžádá pomoc, chtěla jsem jen říct, že se to netýká jen mužů. Někdo si prostě rád o pomoc požádá, když má koho, někoho to nějak nenapadne, někdo to nepotřebuje, někdo to naopak nesnáší. Já jsem s prvním miminem taky byla nervózní z přesunů (autem sama jsem nechtěla vůbec, v MHD stres), obzvlášť, když to mělo být na čas. Doktory naštěstí všechny máme v docházkové vzdálenosti, tam to bylo O.K.
Ale hlavně po ruce nebyl, takže jsem brala jako samozřejmé, že jedu sama. Manžel chodil do práce, samozřejmě. Asi tedy, pokud bych děsně stresovala, že se mnou musí jít, že to jinak nejde, tak by si to zařídil, ale ani mě to nějak nenapadlo ... A s druhým dítětem samozřejmě už to bylo úplně O.K.
Předchozí