Přidat odpověď

jak píšu, tenkrát nám to nijak divné nepřišlo - byli jsme v nemocnici a tak to prostě bylo a chodilo... se svými dětmi jsem to naštěstí nemusela nikdy řešit, v nemocnicích byli jen jako malinké, jak bych to vnímala dneska z pohledu rodiče, to nevím... ale asi by mi to nepřišlo divné ani tak...
ostatně při druhém porodu jsem měla to štěstí, že se v ten pravý okamžik na sál nachomýtla celá expedice budoucích lékařů a stážistů a tak jsem měla "grande finále" za přítomnosti cca 25 lidí, dva z nich nám pak nechali na poporodní péči, kdy mi chlapci podstrkovali mísu na močení - přežila jsem já i oni (pravda, jakožto pravděpodobní budoucí lékaři mají přece jen jiné postavení)