Přidat odpověď

lepim nahodne...

Muj nazor je takovy, ze sve fobie si s laskou pestujeme, ale v pripade, ze by slo do tuheho, tak by sly bokem...mozna by se clovek u toho pokalel, ale sel by do toho.

Ja mam take fobii z pavouku a sama zadne nelikviduji, s radosti ztropim scenu a dobrovolne se oddam pocitu hnusu, ale vim na 100%, ze jit o zivot, ci zdravi mym detem, ci bliznim, tak ho vezmu i do ruky...pak se treba slozim, ale v tu chvili to proste udelam.

Stejne tak by jentak sedla na letadlo, kdyby nebylo jine moznost, jak zachranit zivot svym detem...napriklad. Mozna by se z nej vykulila namol, ale doletela by.

Tchyni umrelo dite. Zbytecne, z niceho nic, zanedbani pece lekaru...byla uplne blokla, mela pocit, ze zadne dite nemuze prezit ten vek, kdy umrela H. Trvalo to leta, ale prekonala se a mela dalsi dve deti, ale pravidelne kolem toho veku, kdy H umrela, tak se vse vracelo, vse znovu prozivala, nepomahala ani terapie, ani leky, ani ujistovani a racionalizace, ze toto se proste uz opakovat nemuze. A co vic, ma to i s vnoucaty...kazde takto proziva v tom veku...kdyby mohla rodit starsi deti, bylo by to idelani, nechtela uz batole...ovsem to jaksi nejde, takze do toho sla...s vedomim, ze ji to pokazde srazi uplne na dno a nekolik dni jenom prozvraci.

Ze se clovek vyhyba situacim, ktere jsou mu neprijemne je logicke, ale takovou fobii, ze by radeji clove nechal dite utopit, protoze cestou k nemu by musel probehnout pavucinou s krizakem...neverim, ze takovy clovek tu prispiva...