Přidat odpověď

Ze se clovek vyhyba situacim, ktere jsou mu neprijemne je logicke, ale takovou fobii, ze by radeji clove nechal dite utopit, protoze cestou k nemu by musel probehnout pavucinou s krizakem...neverim, ze takovy clovek tu prispiva...

To nevím, když bych viděla, jak se mi dítě topí, myslím, že nějaký pavučiny bych si nevšimla - to jsem si jistá.
Co se týká toho létání - hrozně jsem to řešila, dlouho předtím, než letěl - on strašně moc chtěl a i mi řekl, že se bojí, že mu to nedovolím, protože mám strach, ale že by si to přál, že on strach nemá. Já mu slíbila, že může letět, ale učka mi řekla, že i jí se svěřil, že má strach, že na poslední chvíli mu to s hrůzou zakážu a nepustím ho. Učka mi teda nedělala přednášku o tom, že normální člověk z letadel hrůzu nemá, jen se zeptala, jestli ho pustit chci nebo ne. Řekla jsem jí, že ano, protože si to on moc přeje, ale že to je pro mne hodně těžký a že bych uvítala, abych nemusela s ním jet na letiště, že to bych nedala. Takže to jsem nemusela. A ani další děti a manžel neměli přednášku, vědí, že jen souhlasit pro mne bylo těžký, tak se spíš snažili, abych na to nemyslela a abych měla co nejvíc situací, kdy na to můžu zapomenout.