Přidat odpověď

Dobré odpoledne, nechci vlastně nic řešit, jen se vypsat. Dnes jsem se dověděla, že známá spáchala sebevraždu.

Neznaly jsme se moc, spíš jen tak od vidění, ale byla pro mě z těch sympatičtějších mamin tady z vesnice (jsem poměrně krátce přistěhovaná a moc to tu neznám, nezapadám). Měla dvě děti, menší sotva do školky, se starším si párkrát hrál venku i můj starší syn. Je mi z toho smutno a říkám si, jak jim bude...těm dětem myslím...
I oni jsou tu přistěhovaní, resp. její manžel (nebo jen přítel, nevím) tu sdědil dům po prarodičích, jsou tu jako rodina chvíli, snad necelý rok, a všichni jsou spíš takoví odtažití... Bavily jsme se párkrát při náhodném potkání se, že si tu hůř zvyká, že se jí špatně hledá práce, že je z města... no tak nějak podobně, ale víc to prostě nepřerostlo. Chtěla jsem se jí víckrát zeptat, jeslti nepůjde někdy s námi s malým ven, ale nějak se mi pak nechtělo. Jsem si říkala, abysme nebědovaly pořád obě a nedeptaly se nevzájem. Taky ji možná trápilo to, co mě, že je tu toho venkova až moc a blbě se tu zvyká. Nevím, zřejmě toho měla víc, ale samozřejmě mě napadlo, že je škoda, že jsme se víc nedaly do řeči... Je mi z toho hodně zle.