Přidat odpověď

Valkýro, nemyslím, že máš pravdu. Měla jsem dlouho společný pokoj se sestrou a hodně jsem toužila po svém vlastním. Teda, v první řadě jsem toužila po tom, abych měla jiný pokoj než průchoďák. Naši nám zařídili pokoj vedle ložnice, pravda velký, ale chodilo se přes něj do jejich ložnice. A mamka měla ve zvyku ráno v kuchyni pouštět rádio a nezavírat za sebou dveře...

Když jsme se přestěhovali do baráku, dětem jsme nechali mezi pokoji jen futra s obložkami, bez dveří. Nejdřív obě dcery spaly v jednom pokoji a ve druhém si hrály, asi v 9 starší řekla, že už chce být v pokoji sama, tak jsme je rozstěhovali.

Jasně, že zvyk z původní rodiny dělá hodně, ale někdo po soukromí touží hodně, někdo méně. Já mám třeba během dne ráda kolem sebe mumraj, ale když přijdu z práce, tak se tak na 20-30 minut zašiju do ložnice a užívám si toho, že na mě nikdo nemluví a nic po mě nechce.