Přidat odpověď

Tizi,
tak hodně lidí se bojí toho, co bude smrti předcházet a ne smrti samotné. A to naprosto chápu. Jako mladá jsem se taky občas bála smrti samotné, že neprožiju, co bych prožít měla, chvílemi jsem se bála i hodně a třeba jsem měla strach jezdit autem i jako spolujezdec, natož řidič.
Časem se to úplně obrátilo. Už jsem ve věku, kdy začínají být běžné i fatální choroby, moji 2 spolužáci už jsou po smrti (jeden tedy vlastní rukou) a mí vrstevníci se baví na srazech o civilizačních chorobách (což je tedy naprosto v pr.eli). Ale podle průměru dožití tu máme strašit ještě cca 30-35 let, to už budeme řešit jenom doktory, tlak, cukr, doplatky za prášky? I když třeba moje asketicky žijící máma je dosud údajně úplně zdravá a nebere nic. Asketicky žijící táta ale bere prášky (a bojí se náhlé smrti) celoživotně, tak to tím není.
Já chci umřít hlavně důstojně a radši dřív, než být někde po ústavech. A naprosto upřímně - schvaluju i bilanční sebevraždu, pokud to pro toho člověka už není k žití. Ale bohužel jsme na ni asi srab.
Toho, co jako bude po smrti se nebojím vůbec, jsem ateistka, nečekám ani nebe, ani peklo, doufám plně, že nebude NIC.